Bolení hlavy můžete mít z toho, když se vám povede během příkazu manipulujícího s daty způsobit v databázi chybu. Mějme například následujcí tabulku: create table seznam (id int not null auto_increment, nazev varchar(50), primary key (id));
do níž vložíme naprosto nevinný řádek:
insert into seznam (nazev) values (2, 'druhý řádek');
Co se však stane, jestliže následně spustíme tento příkaz, který se pokusí vložit tři záznamy?
insert into seznam (id, nazev) values (1, 'první řádek'), (2, 'druhý řádek'), (3, 'třetí řádek');
Tento jeden příkaz by měl vložit tři položky, přičemž druhá z nich neprojde (obsahovala by duplicitu). Jak to dopadne? Nejspíš vás to překvapí, ale BUDE vložen první řádek - a následně příkaz skončí chybou. Dostáváme se do stavu, kdy část příkazu byla provedena, ale část ne. To je jedna z nejhorších věcí, které vás v databázovém světě mohou potkat. Jak z toho ven? Existují v zásadě dvě možnosti - buď všechny chyby ignorovat, nebo v případě jakékoli chyby VŮBEC NIC nevkládat. My se teď budeme zabývat tou první situací. V takovém případě stačí kouzelné rozšíření příkazu INSERT, a to o slovíčko IGNORE, takto:
insert ignore into seznam (id, nazev) values (1, 'první řádek'), (2, 'druhý řádek'), (3, 'třetí řádek');
To povede k tomu, že druhý záznam sice rovněž nebude vložen, ALE TEN TŘETÍ ANO. Neboli, všechny chyby budou tiše ignorovány a všechno, co půjde uložit se taky uloží.
Pozn.: Ten druhý způsob - nevkládat nic - popíšu zatím pouze náznakem. Něčeho takového lze v MySQL dosáhnout použitím transakcí a tabulek používajících transakce. Tam je totiž výchozí chován to, že chyba uprostřed příkazu zruší celý příkaz. A o tom ještě uslyšíme.
Kdy používat rozšíření IGNORE? Narozdíl od příkazu REPLACE mám několik tipů. Například v situaci, kdy chceme rychle něco někam vložit s tím, že to bude odkontrolováno později. Nebo mám pro vás speciální trik, kterým rychle odstraníte duplicitní řádky z tabulky.
To je poměrně častá úloha, kterou někteří programátoři řeší dost krkolomně. Přitom to lze provést i jednoduše. Mějme následující tabulku:
create table duplicity (soucastka varchar(50), poznamka varchar(50));
insert into duplicity (soucastka) values ('matička');
insert into duplicity (soucastka) values ('matička');
insert into duplicity (soucastka) values ('šroubeček');
insert into duplicity (soucastka) values ('šroubeček');
insert into duplicity (soucastka) values ('podložka');
insert into duplicity (soucastka) values ('podložka');
insert into duplicity (soucastka) values ('podložka');
a chtějme z ní odstranit duplicitní záznamy. Možná tomu nebudete věřit, ale s tím, co jsme se již v seriálu naučili to je hračka:
create table bezduplicit like duplicity; alter table bezduplicit add primary key (soucastka); insert ignore bezduplicit select * from duplicity; drop table duplicity; rename table bezduplicit to duplicity;
Co se vlastně stalo? Nejdřív jsme si vytvořili kopii naší původní tabulky. Pak jsme ji trochu předefinovali, a nakonec jsme se do ní pokusili vložit, co se dalo. Jelikož však nová tabulka nesmí obsahovat duplicitní údaje ve sloupci soucastka, povedlo se vždy jen takové vložení, které se ještě neopakovalo. Ale, příkaz neskončí na první chybě, naopak pokračuje. Tento způsob vyčištění zdvojených (ztrojených ...) záznamů je jeden z nejrychlejších. Příliš jej nespomaluje ani počet duplicitních záznamů, ani to, kolikrát se jednotlivé hodnoty opakují. Výhodou je rovněž to, že z prvních vyhovoujících záznamů by byly vloženy i údaje z dalších sloupců (jako je naše poznámka). Čistě pro pořádek jsem ještě původní tabulku odstranil a tu novou přejmenoval.
V dalším díle seriálu se začneme zabývat poměrně rozsáhlou látkou - a tou bude vybírání záznamů pomocí příkazu SELECT.